"Návrat ztraceného syna"

Rozepsáno 31.10.2007, pokračování 22.11.2007

Tak zas po delší době přispěju na svůj "velice navštěvovaný" blog nějakým "moudrem"... Je to jen díky tomu, že mám hodinku čas do jedný schůzky... :)

Nejprve se vrátím ke Stvořeni pro lásku, kterým jsem se na několik měsíců s blogem loučil... Viděl jsem to znovu před týdnem a změnil jsem svůj názor, konec mě na druhý pokus nerušil, dokonce se mi i celkem líbil, takže jsem přehodnotil na 5*... Do top 10 to sice není, ale někde těsně za ní, kde je dalších 15 - 20 filmů ano.

Pokud jde o další filmy, viděl jsem jich od té doby něco málo přes 100, takže je samozřejmě nebudu zmiňovat všechny, ale budu se soustředit jen na podařené a vzhledem k refenrencím překvapivě nepodařené...

Černá kočka, bílý kocour - Emir Kusturica

Tenhle film jsem si užil... Je plný skvělého lidového humoru a vzhledem k tomu, že jsem prakticky nic jinýho jugoslávskýho neviděl, byl pro mě velice zvláštní a jedinečnej... Když už bych to měl k něčemu přirovnat, tak k nejlepším Menzelovejm filmům. Samozřejmě se odlišujou, což je vzhledem k mentalitě národů logický, ale určitá laskavost a vykreslení "životů obyčejnejch lidiček" mi přišlo krapet podobný... Je to na 4, i když tam šanci na 5 vidím...

Donnie Darko - Richard Kelly

Jedno ze zklamání... Tolik opěvovanej film, označovanej za "kultovní" (to mě mělo varovat, spousta "kultovních" filmů na mě působí dost špatně) mě moc nezaujal, i když vyloženej průser to není, ale vzhledem k očekáváním je to slabota... Zase příběh propletenej, složitej, nejasnej, zašmodrchanej, prostě splňující veškerá, těžko popsatelná kritéria skupiny filmů, kterou označuji nálepkou "haluz filmy", a který mi neseděj a který na mě působěj dojmem nemohoucnosti autorů schovávané za "nejednoznačnost"... 3* z milosti, hodně jsem uvažoval o 2...

Krzyzstof Kieslowski

Tenhle pan režisér je pro mě velkým objevem, sice už jsem ho znal díky Dvojímu životu Veroniky a Třem barvám, které běžely v televizi před pár lety, ale až teď jsem se utvrdil v tom, že je výjimečným filmařem... Díky Levným knihám jsem se dostal k filmům Krátký film o zabíjení, Bez konce, Náhoda a hlavně ke Krátkému filmu o lásce, který mě okouzlil natolik, že už je v top 10, a ve kterém jsem našel Grazynu Szapolowskou...

Pro všechny filmy pana Kieslowského je společná úžasná vizuální a hudební stránka, díky níž mají tyto filmy velice specifickou a krásnou atmosféru. Navíc jsou jeho snímky zajímavé i příběhově a myšlenkově, takže když to sedne jako u Krátkého filmu o lásce, není co řešit...

Sam Peckinpah

Tak tenhle pan režisér je opakem mistra Kieslowského... Viděl jsem jeho Strašáky a Pata Garreta a Billy the Kida a celkem mě otrávil. V Patoj Garretoj je pár pěknejch míst a ten film není špatnej, celkem slušnej průměr, ale Strašáci mě dost štvali. Celý mi to přišlo uměle vykonstruovaný - město plný divnejch lidí, charakterově všichni přesně nalinkovaný až na Hoffmana. Snaha za každou cenu budovat napětí, prostě chvílema mě to vyloženě sralo... Tenhle pán nebude rozhodně mým oblíbencem.

Přednosta - Thomas McCarthy

Milej malej filmek o přátelství lidí, který to nemaj v životě lehký. Moc pěkně se na to dívalo a kdyby takhle podobně vypadaly všechny nezávislý filmy, rozhodně by to navadilo...

Letní filmová škola

Kromě filmů v televizi a na DVD jsem strávil hodně času v kině, či něčem, co se kinu podobalo... Strávil jsem v Hradišti 5 dní a bylo to fajn... Pokud jde o filmy, bylo tam celkem dost moc pěknejch filmů, ale nic, co by mě ohromilo... Z těch dobrejch filmů například - Černý Petr, Kavkazský zajatec, Dny čekání, Příběh Alvina Straighta, Lety ve snu a ve skutečnosti a samozřejmě Once, ve kterém hrají dva muzikanti, které mám velmi rád - Glen Hansard a Markéta Irglová.

Zpívající detektiv - Keith Gordon

Tenhle film je hodně zvláštní - v tom nejlepším slova smyslu. Mísí se v něm několik žánrů a na první pohled vypadá velice složitě, dalo by se i říci, že téměř naplňuje veškeré předpoklady k zařazení do škatulky "haluz filmy". Ale odlišuje se od nich tím, že složitost je pouze zdánlivá a mísení žánrů není samoúčelné, vše směřuje k jednomu cíli, a když člověk dává jenom trochu pozor, všechno to podivné do sebe krásně zapadne. Toto "zapadnutí" pak s sebou přináší určitou výpověď, pointu či porozumění nebo jak to nazvat a to je na tomhle filmu krásné.

Krom samého obsahu přispívá ke kvalitě i herecké obsazení - Robert Downey Jr. i Robin Wright Penn, kteří hrají hlavní role, patří k mým oblíbencům stejně jako Adrien Brody v menší vedlejší roličce. Když k tomu přidáte Mela Gibsona ve velice netradiční a povedené roli, máte celkem zajímavou a nadprůměrnou skupinku herců.

Léto s Monikou - Ingmar Bergman

Samozřejmě si nemůžu odpustit zmínku o mém největším oblíbenci. Bohužel v tomto případě nebude příliš lichotivá. Z toho, co jsem od Bergmana viděl, je Léto s Monikou jednoznačně nejslabší. Působilo na mě, jako by ještě Bergman nenašel svou parketu, jednoduše to vypadá jako každej druhej černobílej film svojí doby, tedy velice průměrně.

Září - Woody Allen

Moc pěknej film, kterej na mě působil jako lehká obdoba Bergmanovy Podzimní sonáty a musím podotknout, že lepší než "předloha". Ve srovnání s Podzimní sonátou má větší náboj, Allen nepředstavuje jednotlivé postavy jako Bergman, ale vlítne do toho po hlavě, takže nezažíváte pomalejší rozjezd a mírnou nudu. Filmu prospívá i větší množství postav a skvělá jazzová hudba.

Mia Farrow, která se mi jinak vůbec nelíbi vypadá v jednom záběru krásně, nevím jak to Woody udělal. Každopádně s každým dalším jeho filmem se utvrzuju, že umí točit a těším se, až se ke mně dostane nějakej jeho 5* film.

Ztraceno v překladu - Sofia Coppola

O tomhle filmu jsem slyšel jen to nejlepší, takže jsem se trochu bál zklamání, ale zbytečně. Tenhle příběh dvou osamělých lidiček v cizím prostředí, kteří si k sobě najdou cestu, mě uchvátil. Vypadá to celkem obyčejně, ale je to krásné. Prostě mám pro příběhy "muž-žena - sblížení" slabost, a když jsou trochu nevšední a ještě k tomu skvěle zahrány, mám problém dát něco jiného než 5*... Takže 5*

Persona - Ingmar Bergman

A zase můj oblíbenec, tentokrát však mnohem vyšší kvality. Persona je pro mě nejsložitější film, který jsem viděl - i když už jsem ji viděl 3x, pokaždé mi u ní šrotuje mozek, a i když mám svůj výklad, v kterém se s každým dalším zhlédnutím utvrzuji, pořád si jím nejsem jist a asi ani nebudu. Ale to nevadí, ta složitost se mi líbí a je jednou ze složek, která přispívá ke kvalitě filmu. Dalšími jsou kamera - naprosto dokonalá, možná nejlepší film z hlediska vizuální stránky, herečky a samotný příběh. Persona je film, který je mimo všechny kategorie, žádný jiný stejného druhu jsem neviděl a to přispívá k její jedinečnosti. Asi nikdy ji nebudu mít tak rád jako Lesní jahody a Sedmou pečeť, které jsou laskavější a "hřejivější", ale to nic nemění na tom, že Persona je dokonalým dílem.

Střílejte na pianistu - Francois Truffaut

Truffaut je velice kvalitní režisér bez absolutně výjimečného díla, ale za to se spoustou kvalitních, a velmi mě baví. Střílejte na pianistu patří k mým nejoblíbenějším a příspívá k tomu opět "vztah". Jak již jsem psal výše, na "vztahové" filmy jsem zatížen a pokud v nich hrajou zajímavé a krásné ženy, což pro "pianistu" platí, a pokud jsou navíc tak hezky černobílé, musely by být hodně zmršeny, aby se mi nelíbily. A v tomhle případě o zmršení nelze mluvit. 4*

Cabiriiny noci - Federico Fellini

2. nejlepší Fellini, trochu podobnej nádech jako Silnice, která je úchvatná. CN jsou pěkný, ale není to úplná špička, na začátku mi dost vadil italský temperament a rozmáchlá gesta, která mi připomínala telenovely a která jsou dost typická pro hodně italských filmů, možná proto mám s Italy takový problém, obecně je nepovažuju za tak skvělé, jak se o nich mluví. Každopádně je Cabirie i přes nepřijemná gesta skvělej film a opět jsem si malinko poupravil názor na Felliniho, kterej ze začátku díky Satyriconu, Městu žen, Romě, ale třeba i Amarcordu nebyl valnej.

Real Fiction - Kim Ki-duk

Po delší pauze jsem si dal film mého dalšího oblíbence. Trochu jsem z toho měl strach, protože experimenty typu "natočím film za 200 minut" vážně nemusím a myslím, že obvykle zaváněj průserem. Kimoj se ale podařilo průseru vyvarovat a natočil film, kterej mě do sebe naprosto vtáhl svou výjimečnou atmosférou. Příběh podává tak, že se člověk dokáže absolutně vcítit do hlavní postavy, a i když je jeho jednání poněkud "zvláštní", chápete ho. 4*

Paisa - Roberto Rosselinni

Film, který jsem viděl dnes (včera) odpoledne. 6 příběhů, které vykreslují příběhy lidí za 2. SV. Všechny ty povídky vypadají zprvu velice obyčejně, ale gradují do velice silného konce s velice silnou výpovědní hodnotou. Navíc Rosselinni udržel vysoký standard všech příběhů, takže se mu nestalo, že by nějaký příběh výrazně vyčníval a jiný výrazně zaostával, jak se u obdobných projektů často stává. Přesto si neodpustím čísly zmínit, ty, které se mi líbily malinko víc, než ty ostatní - 1, 3 a 4 jsou přece jen trochu lepší a určitě to není jen tím, že ve všech hrají důležitou roli ženy a vztahy. :)

Kromě zmíněných filmů jsem viděl i některé další: Vratné láhve (moc pěkný), Snídaně u Tiffanyho (moc pěkný), Igby (slabý, přechvalovaný), Thelma a Louise (moc pěkný), Zvětšenina (průměr, přechválený), Zodiac (moc dobrý), Kupec Benátský (moc dobrý), Dannyho parťáci 3 (pěkný), něco od Kevina Smithe - k tomu někdy příště, a spousty dalších... Na odkazy dnes kašlu...

Wong Kar-wai - Stvořeni pro lásku

Tenhle film mě okouzlil a "nasral" zároveň... Je to film, kterej měl na 5* a ne jen tak ledajakejch, bylo to 5* do desítky, ale ten konec to shodil o třídu níž... Maggie Cheung a Tony Leung Chiu Wai jsou skvělí herci, příběh je kouzelný, stejně jako hrátky s kamerou... To, co se odehrává mezi hlavními postavami, je "nevinné a křehké" stejně jako postavy samotné. Jsou tak slušní, hodní a "bojácní", že kvůli ostatním a všemu kolem obětují svoji lásku... Film plyne pomalu, lehce a nenuceně a vy se do něj absolutně ponoříte a necháte se unášet krásami příběhu, hudby, obrazů, Maggie...

Ale co ten konec, nevadí mi kvůli obsahu, ale pro svou formu, několikerá přeskočení z Hong Kongu do Singapuru a Kambodži naprosto naruší intimní atmosféru celého příběhu a ten závěr je hodně nezvládnutej. Kdyby to skončilo scénou "šeptání" a záběrem na "ucpanou díru", tak fajn, ale co ten další následující "přírodovědecký průlet po památkách", to jsme se přesunuly do National Geografic, nebo co? Přišlo mi to, jak kdyby producent nakázal Wongovi, že z Kambodži musí mít víc záběrů, když už tam jeli a stálo to takový prachy, je to tam absolutně navíc.

Škoda, snad někdy dokážu konec odpustit, protože tento příběh a jeho ztvárnění Maggie a Tonym patří mezi to nejkrásnější a nejsmutnější, co jsem kdy viděl...

http://www.csfd.cz/film/72032-stvoreni-pro-lasku-dut-yeung-nin-wa/

Dlouho odkládaný Bergman a Truffaut a několik dalších věcí...

Takže asi zase půjdu postupně, podle toho, co jsem viděl nejdřív...

Laňka - Randy Redroad

Krásnej film, o kterým jsem nidky před tím, než jsem ho viděl, neslyšel... I když jsem na něj koukal někdy po půlnoci a byl jsem celkem unaven, užil jsem si ho... Je to malej, nezávislej film, jehož síla je v pocitech, které vyvolá... Právě jsem zjistil, že se mi špatně popisují pocity, byl fakt výbornej... Moc pěkný 4*

Tenhle komentář jsem rozepsal hodně dávno, a protože jsem za tu dobu viděl spoustu filmů, rezignuju na to psát o všech a zmíním jen některý... Všechny mám hodnocený na csfd.

Fanny a Alexander - Ingmar Bergman

Úžasnej film, ačkoli má tři hodiny, není vůbec dlouhej. Respektive pro mě byla hodně dlouhá první hodina, ve který Bergman stejně jako obvykle představuje postavy a vztahy mezi nimi. Toto představování je nezbytný, což však zjistíte až zpětně, takže během sledování to může působit zdlouhavě. První "dlouhou" hodinu vám ale vrchovatě vynahradí další dvě hodiny, jsou úchvatný, nenechají vás chladnými... Nádhernej příběh s trochou smutku, nadpřirozena, bolesti a spousty dalších pocitů, který končí velmi pozitivně. Ačkoli nesdílím poměrně častý názor, že Bergmanovy filmy jsou hodně smutné, konec Fanny a Alexander je na Bergmana nezvykle "zjevně a otevřeně" pozitivní. Zatím 4* s potenciálem na 5.

Vzpoura - Masaki Kobayashi

Naprosto úchvatnej film, skvělí herci, kterým vévodí Toshiro Mifune, výbornej příběh a hlavně dokonalá kamera. Vizuálně precizní film, nádherná černobílá. Jasnejch 5*.

...ing - Eon-hie Lee

Nádhernej korejskej romantickej film. Krásný "obrazy", přesně takový, jaký dokážou Korejci natočit. Zajímavej příběh s jedním kouzelným minipříběhem. Možná to je trochu vykalkulovanej film, nevím, ale stejně to je pro mě 5*. Opravdu krásný.

My Sassy Girl - Jae-young Kwak

Další korejskej film, kterej je opět romantickej, ale není to úplně typická korejská romantika, dokonce bych řekl, že si trochu z jiných romantických filmů utahuje. První polovina filmu je hodně komediální, obsahuje spoustu situací, který jsou krapet přitažený za vlasy, ale podává to tak, že to funguje a člověk se výborně baví. Ty situace tam však nejsou samoúčelný, řekl bych, že jsou tam právě proto, aby se tento film aspoň trochu odlišil od jiných ryze romantických filmů korejského původu a trochu je a tím i sám sebe zesměšnil. Ve druhé půlce už se film přesouvá z polohy komediální do polohy romantické. Vůbec mu to však neškodí, ta změna není nijak rušivá a člověk si nadále film užívá, i když se posunul trochu jinam. Myslím, že My Sassy Girl bude film, kterej se může pohybovat v rozmezí 1 - 5*, pro mě to byl úchvatnej zážitek a dal jsem zase 5*. (V tý době jsem byl asi rozdávačnej, mezi 9. 4. a 12. 4. jsem dal 3x 5*. A před tím jsem ničemu 5* nedal dva měsíce a od tý doby taky ne. To však nikterak nesnižuje ty filmy.)

Danny Rose z Broadwaye - Woody Allen

Další povedenej film. Prvních 20 minut celkem nuda, ale pak se to rozjede a je to super. Střídají se lehce úsměvný momenty s chvílema opravdu vtipnýma, kdy se popadáte za břicho, pak najednou dojde ke změně, kdy dostane film mírně posmutnělej nádech a končí "romantickou nadějí". Přelejvání všech těchhle nálad je velmi plynulý a nikde "nedrhne". Vtipy nejsou příliš absurdní, takže nevyčnívají, a protože to není film složený pouze z gagů, tak nehrozí, že by jste se zasmáli a pak čekali pár minut na další skvělý fórek, který sice stojí skutečně za to, ale pořád mu předchází to čekání, které úroveň snižuje. ( tím jsem narážel na Seber prachy a zmiz, film plný skvělých forů, mezi nimiž jsou však hluchá místa) Z těch mála Allenů je Danny Rose zatím nejlepší a stejně tak 4*, které jsem mu dal jsou jedny z nejlepších... :) Jo a málem bych zapomněl, že kamera se taky povedla... :)

http://www.csfd.cz/film/96457-lanka-doe-boy-the/

http://www.csfd.cz/film/692-fanny-a-alexandr-fanny-och-alexander/

http://www.csfd.cz/film/25803-vzpoura-joiuchi-hairyo-tsuma-shimatsu/

http://www.csfd.cz/film/169660-aienji/

http://www.csfd.cz/film/169677-yeopgijeogin-geunyeo/

http://www.csfd.cz/film/29-danny-rose-z-broadwaye-broadway-danny-rose/

Několik filmů + hudba + kniha...

Tak jsem zas byl nějakou dobu línej a trochu se mi to nahromadilo, takže to vezmu jen tak orientačně...

Saraband

Volné pokračování Scén z manželského života, hodně podobné jako Scény, podobně hutné, nedívá se na to zrovna nejsnáze, ale je to pořád velmi dobrý... Bergman si pořád točí to svoje, i když to natočil po roce 2000, je z toho cítit stejná atmosféra jako ze Scén... Dokonce se mi to asi líbilo i víc - myslím, že bylo zvoleno lepší prostředí a herci byli výborní... Kdyby se na to nedívalo tak těžce a dal mi Bergman chvílemi odpočinout, tak bych možná dal 5*, takhle jsou z toho slušný 4...

Casino Royale

Další z řady Bondů... Upustili trochu od zbytečnejch vynálezů a různejch blbůstek a myslím, že to pomohlo... Celkově mám Bondy celkem rád a tenhle se fakt povedl, Craig ho zvládl výborně, Eva Green je super, takže pro mě je to spolu s V tajné službě Jejího veličenstva nejlepší Bond... Oba jsou netradiční a možná právě proto je mám nejraděj... 4*

Okno do dvora

Příjemnej film, celej jede v trochu pomalejším tempu, ale nenudí a postupně graduje a konec je fakt povedenej... Mně se líbil víc než Vertigo... Další 4*

Taxikář

Scorseseho "klasika". Čím víc filmů jsem od něho viděl, tím víc se utvrzuju v tom, že to není režisér pro mě... Točí dobře, ale ne výborně... Zatím jsem neviděl nic, co by bylo mimořádný... A obávám se, že už ani neuvidím, protože 2 jeho nejoceňovanější kousky jsem už viděl... Taxikář je celkem fajn - příjemná atmosféra, dobrá hudba, výborní herci - hlavně de Niro a mladá Jodie Foster, ale samtonej příběh mě nijak zvlášť nezaujal... Uvažoval jsem o 4*, ale když jsem to pak porovnal s tím, co jsem viděl následně, tak to jsou pěkný 3...

Potomci lidí

Moc povedenej novej film... Parádní sci-fi, kde sci-fi prvky jsou umírněný... Určitě to stojí za vidění, už jen kvůli příjemně trhlýmu M. Caineovi a výbornýmu Owenovi a taky skvělý hudbě - zvlášť mě potěšil song od Radiohead. Několik scén je fakt super a ten zbytek za nima moc nezaostavá... :) Pěkný 4*

Babel

Na tenhle filmek jsem se fakt těšil a nezklamal mě... Sice si dokážu představit, že by byl ještě lepší - na 5 to nemám, ale je to povedený, trochu lepší než Amores perros a trochu horší než 21 gramů... Opět podobná skladba vyprávění, za kterou už začíná být Inarritu kritizován... Přesto tam však rozdíly jsou... Zatímco v Amores Perros byli 3 příběhy vyprávěny chronologicky a souvisle a hlavní postavy se kromě kratičkého okamžiku vůbec nesetkali, v 21 gramech byly jednotlivé scény řazeny "náhodně", takže jste viděli střed, konec, začátek, střed, konec, střed, začátek a tak nějak a postavy se všechny setkají, takže je to spíš jeden příběh 3 lidí, ke kterému musí ti lidé dojít, v Babelu jsou příběhy vykládány chronologicky, nikoli však souvisle, ale vždy část jednoho příběhu, pak část druhého a pak třetího a pak zas navazující části jednotlivých příběhů, takže je spíš podobný Amores perros...

Problémem obouch těchto snímků (Amores perros a Babelu) je, že se jedná o velmi oddělené příběhy, které nejsou kvalitativně stejné... Ani v jednom případě se režisér nevyvaroval určitých výkyvů, při čemž v Amores Perros jsou ty výkyvy výraznější. Je tam jedna super část, další docela dobrá a jedna celkem o ničem, v Babelu jsou všechny celkem fajn, ale přesto pro mě vyčnívá japonská část a naopak zaostává část mexická... Ale celkově je to povedenej film na 4*

Nauka o snech

Další Gondryho film po Věčným svitu, kterýmu však nesahá ani po kolena... Věčnej svit je výbornej, Gondrymu se v něm podařilo ukočírovat technickou stránku příběhu, což bohužel nezvládl v Nauce o snech, příjde mi překombinovaná, s určitejma nedotaženostma a těžko "čitelná". Nelze rozeznat, co je sen a co nikoli a tomu snímku to velmi ubližuje... Nutno ocenit Gondryho fantazii a odvahu natočit něco takovýho, ale asi chtěl až moc a nedokázal se dostatečně umírnit a moc tlačil na pilu, takže ten film je velmi těžce koukatelnej... Aspoň pro mě... Řekl bych, že je víc rozumovej, než citovej a to je to, co nemusím...

Hudba

K tý hudbě jen zmínky o 2 zpěvačkách - nedávno jsem si po několikátý pustil Janis Joplin a zjistil jsem, že je výborná... A to se mi při předchozích posleších nijak zvlášť nelíbila... No a druhá zpěvačka - Nina Simone - ta není výborná, ale úžasná - nikdy jsem nějak zvlášť jazz nemusel, ale tohle je fakt super - místy melancholický, krapet posmutnělý, ale taky hravý...

Knížky

To jsem za tu dobu stihnul Písečnou ženu od Kóbo Abeho a Snídani u Tiffanyho...

Písečná žena... Příjde mi to spíš jako průměrná knížka, hodně jednotvárná, což je dáno příběhem, ale těším se na film, kterej už delší dobu stahuju, protože podle toho, co bylo vylíčeno v knize by ten film mohl vypadat hodně pěkně, zvlášť, když je černobílej... V knize prostě některý věci nevyniknou tak, jak by mohly vyniknout ve filmu...

Snídaně u Tiffanyho... Moc příjemná knížka, krásně čtivej příběh, kterej pobaví... I v tomhle případě jsem zvědavej na film, postava, kterou v něm hraje Audrey Hepburn je taková, že si nedokážu představit, jak to bude hrát. Audrey na mě vždy působila spíš křehkým, zranitelným způsobem, což hlavní hrdinka knihy rozhodně není. Je spíš vášnivá, nebojácná, rozhodně není nevinná, ale přesto, že má spoustu vlastností, který nejsou zrovna "ctnostné", ji máte rádi...

Tak a to je všechno... Jinak už to mám napsaný asi měsíc, jen jsem to ještě "nevydal"... :) Možná, že za pár dní přidám i něco aktuálnějšího...

Menzel a Bergman

Obsluhoval jsem anglického krále - Jiří Menzel

Král je hodně slabej, z Menzelových filmů, které jsem viděl, absolutně nejslabší. Těch věcí, který se nepovedly je až moc... Tak za prvé byla hodně špatná volba vzít Barneva... I když vypustím fakt, že ten jeho obličej není příliš sympatickej, tak je pořád nevhodnej, protože je to cizinec... Kvůli tomu musel Menzel přizpůsobit styl vyprávění příběhu, takže většina filmu je odvyprávěna Kaiserem - ten jeho hlas vás za chvíli omrzí... Ve chvílích, kdy promlouvá sama postava Jana Dítěte, je Barnevova neznalost češtiny ještě větší problém. Opět ho namlouvá Kaiser, jehož zjemněný hlas se k němu moc nehodí a zní divně, a hlavně se Barnev snaží tak precizně artikulovat, aby se mu Kaiser mohl "trefit do huby", že nemůže dost dobře ksichtem hrát...

Bohužel Barnev není jedinej průser... Některý pasáže mi přijdou dost šroubovaný, nebo umělý, v knížce možná tak byly, ale do filmu se nehodí, působí přehnaně a jejich "zjemnění" by neškodilo... A těch pasáží není málo...

No a nakonec další výhrada - vizuální zpracování... Prostě se mi nelíbí, jak to vypadá... Nevím, čím to je, ale nezdaj se mi kulisy, ani nic okolo, prostě to vypadá tak nějak moc upraveně, není tam taková ta "šeď"...

A kdybych měl srovnávat jen s předchozím Menzelem, tak mi tam chybí lidskost a laskavost, která je tak příznačná pro jeho předchozí filmy... Ale i kdyby to nenatočil Menzel a neměl bych s čím srovnávat, budou to hodně slabý 3*... Je to koukatelný celkem dobře, tenhle film neurazí, ale prostě má spoustu much, který jsem zmínil výše... Pro mě slabejch 5 z 10


Scény z manželského života - Ingmar Bergman

Moc pěknej filmek, kterej by snesl o hodinu kratší stopáž... Výbornej rozjezd, první dvě části super, pak slabší střed, takový trochu se plácaní na místě a pak výbornej závěr, zas poslední 2 části...
Je pravda, že jsem to nedal v kuse a trochu jsem se rozptyloval, takže ta střední pasáž mohla být znehodnocna mou nepozorností a "nediváckým" chováním a třeba ji příště docením... Každopádně to ale není film, kterej si budu příliš často pouštět, ono 163 minut je celkem dlouhejch...
Slušný 4*...

http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/

http://www.csfd.cz/film/719-sceny-z-manzelskeho-zivota-scener-ur-ett-aktenskap/

Zamilovaný Shakespeare; 8 1/2

Zamilovaný Shakespeare - John Madden

Vymyšlený příběh W. Shakespeara, který píše Romea a Julii a zažívá lásku Romeovi a Julii podobnou, avšak ne tak tragickou... Velmi vtipný, romantický a krásný film, který jsem si parádně užil a po dlouhé době jsem dal 5*... Tenhle snímek neoslní originální kamerou, ale u těchto typů příběhů to nepotřebujete, stačí vám, že vás absolutně pohltí a vyvolá ve vás krásné pocity...

8 1/2 - Federico Fellini

Velmi nevyrovnané dílko. Je tam pár "kouzelných" momentů (nedosahují však ani náhodou kvalit, těch nejkouzelnějších filmových scén), ale celkově je to šedivé, průměrné...

Plus u tohoto filmu však je, že jsem si ujasnil svůj vztah k Fellinimu... Až dosud jsem měl vůči němu určitou averzi, zdálo se mi, a pořád si to myslím, že je to přehodnocený režisér, ale pochopil jsem, že točit umí, ale vybírá si témata a zděluje je způsobem, který je pro mě špatně koukatelný... Tím, že jsem si to uvědomil, už se nebudu zatěžovat většinou jeho filmů, které mě nezaujaly, a budu se radovat ze Silnice a jednou za pár let si třeba dám Sladký život...

Pořádně jsem nevěděl, co si o samotném filmu myslet... Dospělo to k tomu, že jsem hodnotil 4*, na které by to mohlo někdy, když budu v dobrém rozpoložení, mít, a pak jsem si uvědomil, že na ty 4 to není, aspoň dnes ne... Problém u Felliniho je v jeho filmovém jazyku a v tomto filmu to pěkně vystihla jedna věta: "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ Fellini si nevybírá zas až tak špatná témata, ale své příběhy vypráví složitě. Tato složitost ale není v tom, že byste museli hledat význam schovaný někde pod povrchem, ale v tom, že občas zadrhává, je chaotický a jakoby si sám nebyl jist, co chce říci... Působí to na mě, že se snaží "mluvit intelektuálně", ale vychází z toho jen nesrozumitelné koktání, které je přerušeno delším, či kratším úsekem, kdy koktat přestává...

http://www.csfd.cz/film/6327-zamilovany-shakespeare-shakespeare-in-love/

http://www.csfd.cz/film/2596-8-12/

3-iron - Kim Ki-duk

Nádherné... Tenhle "komentář" mám i na csfd a myslím, že je naprosto dostačující... Stejně tak jako je slovy šetřeno v tomto filmu, není potřeba mnoho slov ani pro hodnocení... Cokoli, co bych řekl, nemůže popsat můj zážitek...

Otevřete tomuto snímku srdce a zažijete pocity, které se u filmů častokrát neopakují...

http://www.csfd.cz/film/185313-3iron-bin-jip/

Vertigo a Hrdina

Vertigo - Alfred Hitchcock

U tohohle filmu nemám potřebu moc se rozepisovat, takže to shrnu slovy hodně dobrý, nepředvídatelný, ale nijak závrátně oslňující, takže jsem tomu dal 4*...


Hrdina - Zhang Yimou

Tohle je film, kterej jsem měl svýho času v desítce... Teď jsem ho viděl po třetí a pořád mě nepřestává okouzlovat... Nádherná vizuální stránka a zajímavej příběh s poněkud tragickým koncem... Příběh Zlomeného meče a Sněhové vločky ( která je mimochodem zvláštním způsobem krásná, není to typická kráska, ale má v sobě něco nenpopsatelně přitažlivého) je nádherný a ty barvy jsou úžasný... Třikrát vyprávěno to samé jen trochu jinak a tři charakteristické barvy... Dříve u mě jasně vyhrávala červená část, ale teď už se minimálně na stejnou úroveň dostaly i ty ostatní... No prostě paráda za 5* :)

http://www.csfd.cz/film/4406-vertigo-zavrat-vertigo/

http://www.csfd.cz/film/38117-hrdina-ying-xiong/